Tady to označím
Tady to označím
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
406. výprava Lvíčat
165. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


Pavoučci na Borůvce

Pavoučci na Borůvce

Hoši Pavoučků se dlouhou dobu připravovali na svoji poslední výpravu minulého oddílového roku, která byla třídenní a zavedla je na Borůvku, kam se hoši strašně těšili. O to větší zklamání zažil Tadeáš, který krátce před výpravou onemocněl. A jeho smutek byl na místě, protože to, co hoši Pavoučků v okolí Odlezelského jezera zažili, to se dalo srovnat s malým dobrodružstvím.

Na vlakovém nádraží pod vrbou se sešli v pátek vpodvečer Jakub, Adam, Lukáš, Kryštof a Medvídek. Spolu s nimi tu byli i všichni tři vedoucí, tedy Bublina, Bahňák a Tumaj. Navíc zde byl ještě Saša, hoch ze Lvíčat, který jel s Pavoučky se zvláštním posláním – hlídat u Borůvky.

Cestu ve vlaku chlapcům ukrátila hra „Jel jsem na výpravu a vzal jsem si s sebou…“. Za tuto větu musel každý přidat předmět, který si na výpravu (jako) vzal, ale předtím musel zopakovat všechno to, co si „vzali“ ti před ním. Takže brzy těch věcí bylo hodně a ne každý si pamatoval všechno, co bylo v pomyslných batozích chlapců ukryto.

Po třech kolech pamatovací soutěže dal Tumaj povel k navečeření se. Na místo mají totiž chlapci dorazit až před devátou hodinou, a to je na večeři přeci jenom trošku pozdě.

Po jediném přestupu v Blatně u Jesenice chlapci Pavoučků vystoupili na zastávce s trošku podivným názvem Potvorov. Pak je čekal krátký pochod po kolejích, delší přes louky a pro některé nekonečný okolo jezera po uzoučké pěšince, kde stačilo trochu špatně šlápnout a bum, člověk se válel pod pěšinkou. To potkalo Jakuba, který se však zachoval velice statečně, nerozbrečel se, jenom zavolal: „Pomoc!“ Ta přišla vzápětí. Tumaj pomohl chlapci vstát a ocenil, že Kuba nezačal jančit, brečet, ale opucoval se a pokračoval v cestě.

Když hoši dorazili na konec jezera, čekala je již pohodlná cesta, i když v závěru do velkého kopce. Konečně byli u Borůvky, malého srubu, který bude na tři dny jejich.

V tu chvíli vedoucí namísto očekávaného povelu k ubytování vydal příkaz k odchodu někam do lesa. Hoši, kteří na Borůvce již někdy byli, věděli a ostatní později pochopili. Šli na skálu podívat se na západ slunce, který podle Tumajových slov dnes příliš nevyšel, protože sluníčko zaplouvalo za mrak a ne za obzor. I tak to byla pěkná podívaná.

Bublina, který zaskočil za Sašu a zůstal hlídat u srubu, zatím rozdělal oheň a k ohni patří kytara a pár písniček, které si hoši mohli zazpívat nebo jenom vyposlechnout.

V sobotu ráno hoši nemohli dospat a někteří si začali povídat ještě před budíčkem. A tak vstávali oproti plánu dříve.

Nejprve bylo potřeba uvařit vodu na čaj ke snídani. Proto Tumaj předvedl, jak se má správně rozdělávat oheň. V průběhu výpravy si to pak každý hoch vyzkoušel sám.

Dalším důležitým úkolem bylo dojít do nedaleké obce Chrašťovice pro potraviny, které bychom jinak museli táhnout na zádech až z Kladna. Paní Janská nám podle objednávky vše připravila předem a dokonce byla tak laskavá, že vzala zpět jídlo plánované pro nepřítomného Tadeáše.

Na Borůvce hoši pomohli Tumajovi uložit potraviny a přišlo ke slovu vysvětlování soutěže, která se bude opakovat při každém návratu ke srubu. Někde okolo boudy budou schovány lístečky s čísly od jedné do pěti, tedy na každého chlapce jeden lístek. Důležité však bude najít pokud možno lísteček s co nenižším číslem a co nejdříve ho odevzdat. Číslo z lístku se totiž v tomto případě sčítalo s pořadím, a pak teprve vycházel výsledek.

Poté hoši vzali všechny kanystry na vodu a sešli ke studánce, která je kousíček od jezera. Při té příležitosti v lískovém hájku každý podle Tumajových instrukcí uřízl jeden prut, na kterém se večer budou opékat vuřty. Bohužel se to neobešlo bez maličkého zranění, když Medvídek řezal proti svým prstům. Nebylo to nic velkého a on si jistě bude pamatovat, že se klacek drží blíž u těla a až dál se řeže, navíc zásadně od těla.

Když hoši nabrali vodu, zavedli je vedoucí k vodopádům, kterými odtéká voda z jezera a k jezeru samotnému. Počasí bylo podmračené, a tak na koupání to moc nebylo. Proto se chlapci vydali zpět ke studánce a pak do kopce na Borůvku. Mezitím je ale čekala malá hříčka na veverky a kuny, kde veverky představovali hoši a kunu některý z vedoucích. Úkolem veverek bylo proběhnout přes hrací pole, aniž je kuna chytí. Komu se to podařilo, vzal si jednu šišku, kterou měl v druhé části závodu přenést, opět bez chycení, do svého hnízdečka.

Když se chlapci vrátili k Borůvce, byly již připraveny lístečky s čísly a ta pětka čouhala zpoza okenice tak vyzývavě. Ale hoši měli vyšší cíle a každý chtěl najít jedničku a pokud možno první. Proč, to už jsme si přeci vysvětlili o něco výš.

Hned pod Borůvkou, u cesty na nákup, jsou tři ohniště, pro tři družiny Lvíčat. Tady chlapce Pavoučků čekalo vaření oběda, přesněji: Výuka, jak se vaří na ohni. Nejprve chlapci museli jít do lesa a tam jim vedoucí vysvětlovali, jaké dříví je nejvhodnější a které klacky nebrat, které se nehodí. Pak přišlo na řadu rozdělání ohně, při kterém vyšlo najevo, že někteří chlapci drží zápalky v ruce poprvé. Kde by k tomu také v paneláku přišli. A tak došlo na další učení, stejně jako jak vařit kolínka v kotlíku a jak to pak udělat s gulášem z konzervy.

Ať to šlo chlapcům jakkoli, na vlastnoručně uvařeném obědě si pochutnali všichni, i když doma by se možná nad takto upravenou stravou tvářili přinejmenším podivně. Ale tady jednak více chutná a hlavně to u některých bylo jejich první jídlo vlastnoručně uvařené na ohni.

Odpolední program zahájila silová disciplína nazvaná Boj o koryta, soutěž, v níž je úkolem vystrkat všechny soupeře do nižšího hracího pole, přesněji: Zůstat co nejvýš. Největší sílu i obratnost prokázal Adam, který soutěž vyhrál.

Začalo drobně pršet, a tak se Pavoučci běželi schovat do Borůvky, kde si zahráli „Macháčka“, což je jedna z oblíbených kostkových her. Pravidla vám prozrazovat nebudu, protože by nám zbylo málo místa na povídání o tom, co se dělo dál. Kdo chce „Macháčka“ poznat, musí chodit na naše akce, a jistě jednou na něj narazí. Já jen dodám, že tuto soutěž vyhrál Kryštof.

Déšť trval sotva chviličku a pořádně se nedostal ani mezi stromy, což bylo velice dobře, protože chlapci mohli pokračovat v připraveném programu, v tomto případě populárním Brtníkem, soutěží, kdo se déle udrží na holém kmeni stromu. V této disciplíně k favoritům donedávna patřil Medvídek, kterého ovšem tentokrát překonal Adam.

Zcela záměrně vedl Bublina chlapce okolo posedu, u kterého uspořádal další závod, tentokrát ve vybíhání po žebříku nahoru samozřejmě s návratem zpět. Nejlepšího času dosáhl opět Adam.

Hoši procházeli lesem a v místě, které se Bublinovi zdálo vhodně pro vytlačování z kruhu, nechal opět zastavit. Hoši postupně nastoupili do zápasů každý proti každému, a jak název prozradil, měli vytlačit soupeře mimo vyznačený kruh. A opět vyhrál Adam.

Zajímavými soutěžemi byl hod vlastní botou do dálky, kde se chlapcům počítal nejdelší hod z pěti pokusů a zdánlivě jednoduchý běh terénem. Ono nešlo jenom o to někam doběhnout, ale každý hoch musel zatnout zuby, protože po kratičkém úseku z kopce musel „vyšplhat“ i slušné stoupání. I tyto závody vyhrál Adam.

Kousíček od lavičky, tedy místa, odkud hoši včera sledovali západ slunce, došlo na souboje v hodu šátkem k pařezu. Každý chlapec hodil svůj šátek směrem k určenému cíli, a kdo byl nejblíže, získal bod. Ten patřil i komukoli, pokud strefil přímo určený cíl. Kdo získal tři body, končil. A světe div se, nevyhrál Adam, ale jako první dokončil soutěž Medvídek.

Když se chlapci vrátili na Borůvku, čekalo je opět hledání lístečků s co nejnižším číslem a pak hned opékání vuřtů nad ohníčkem, což byl pro některé nebývalý zážitek. Upřímně: Kde se k tomu člověk ve městě dostane. A tak si každý opekl vuřtík tak, jak si to sám přál, i když v některých případech museli vedoucí zasáhnout a přimět dotyčného k delšímu ohřívání, aby to nejedl polosyrové. On totiž pořádně chutná jenom důkladně opečený, ale nespálený vuřt.

Večer už hoši nesoutěžili, ale to neznamená, že by neměli o zábavu postaránu. Spíš naopak. Bavili se velice při „Boji o cukrátka“. Každý nafasoval balíček bonbónů, o které pak hrál hazardní hru. Na stole byl hrací plán s očíslovanými políčky od dvojky do dvanáctky. Každý hráč pak házel dvěma šestistěnnými kostkami a podle toho, jaký součet oček mu padl, hrál dál. Bylo-li takové políčko prázdné, musel tam hráč dodat ze své zásoby jedno cukrátko. Naopak, bylo-li políčko obsazené, šťastný hráč si bonbón bral. To neplatilo v případě sedmičky, sem se pouze vkládalo. Sedmičku pak mohl vybrat ten šťastlivec, kterému padly dvě jedničky, tedy dvojka, nebo dvě šestky, tedy dvanáctka. V takovém případě bral hráč všechno. To se několikrát podařilo Lukášovi. A jakou měl radost při posledním takovém momentu, to ukazuje náš další snímek, i když trošku rozmazaný. Na velké fotce, kterou si hoši Pavoučků s ostatními z této akce pořídili domů, jsou dobře vidět i ty dvě úspěšné jedničky.

Poslední den vícedenní výpravy Pavoučků celé dopoledne patřilo hrám a soutěžím. Předtím však hoši museli uvařit čaj ke snídani a pořádně se na to vše posilnit. Vždyť hned první soutěž byla běhací a za úkol bylo během minuty vytahat co největšímu počtu chlapců šátky, které měli zastrkané zezadu za kalhotami. Nejlépe si vedl opět Adam.

Bublina kousíček pod Borůvkou vyznačil trasu, a aby byla řádně využita, uspořádal na ní hned dva běžecké závody. V prvním případě měli hoši prostě trať proběhnout a nesměli vynechat ani jednu z branek. Ve druhém případě to bylo složitější, protože chlapci se změnili ve strašáky. Ne tedy úplně, ale přes ramena si vzali určený klacek, který drželi roztaženými pažemi, takže vypadali tak trochu jako strašáci do zelí, podle čehož má tento závod i svůj název: Závod strašáků. V obou disciplínách si znovu vedl nejlépe Adam.

Když Bublina vyhlásil tradiční Hod Tumajovým něčím, začal vedoucí po kapsách hledat něco, čím by se dalo házet, ale kromě píšťalky nenašel nic. A tak se házelo píšťalkou do dálky.

Počasí opět trošičku zazlobilo a znovu přešla drobná přeháňka, která donutila chlapce Pavoučků zaběhnout na chvilku do srubu a tam zahrát šprtanou – cvrnkání krabičkou se zápalkami.

Brzy však hoši opět byli venku, svítilo sluníčko a oni pokračovali další soutěží – souboji v kohoutích zápasech, ze kterých vyšel vítězně Medvídek.

To už byl čas na přípravu oběda. Dnes se vařila krupicová kaše, která dopadla stejně jako včera guláš, tedy výborně.

Hned po obědě si hoši začali balit věci a uklízet celé okolí Borůvky. Když to měli všechno hotové, zbyl ještě čas na „Hegeš“, což je název pro takovou podivnou, ale hodně populární zábavu. Hoši se při ní snaží povalit na zem vedoucího, který naopak dává každému najevo, že se jen tak nevzdá a že to nebudou mít jednoduché. Upřímně řečeno, ani dříve Bahňáka, nyní ani Bublinu nepřemohli.

To už byl čas vzít bágle na záda, postavit se do řady a rozloučit se s Borůvkou, která po dvě noci a tři dny poskytovala chlapcům přístřeší. Pak následovala cesta na vlak, tentokrát po druhém, lépe schůdném břehu.

Vlakem hoši jeli pouze jednu zastávku, pak přestoupili do autobusu, který je dovezl do Kralovic, odkud pokračovali již pouze po železnici.

Když chlapci vystoupili na kladenském nádraží a napochodovali pod vrbu, byli unavení, ale spokojení. Vždyť zažili tři skvělé dny uprostřed krásné přírody, v místech, kam se jen tak nějaký kluk z jejich města nedostane. Oni tam ale byli…


Tumaj
2008-09-04
počet zobrazení: 1333
Fotky
Cesta od vlaku
Cesta od vlaku
Schody k Borůvce
Schody k Borůvce
U Odlezelského jezera
U Odlezelského jezera
Veverky a kuny
Veverky a kuny
Vaření oběda
Vaření oběda
V lese chutná i ze spoečného
V lese chutná i ze spoečného
Boj o koryta
Boj o koryta
Brtník
Brtník
Vedoucí vše sledují
Vedoucí vše sledují
Běh na posed
Běh na posed
Hod šátkem na pažez
Hod šátkem na pažez
Pečení vuřtů
Pečení vuřtů
Při bojích o cukrátka
Při bojích o cukrátka
Před Borůvkou
Před Borůvkou
Bude něco se šátkama
Bude něco se šátkama
Cesta kolem jezera
Cesta kolem jezera

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:17 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0