V lese chutná i ze spoečného
V lese chutná i ze spoečného
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
406. výprava Lvíčat
165. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


113. výprava Pavoučků

Výprava Pavoučků s rodiči

Takovou účast na výpravě dlouho nepamatuji! Pravda, spolu s Pavoučky jsme si pozvali zase po roce rodiče a prarodiče našich členů, ale stejně nás dlouho nebylo tolik. Ráno u rozdělovského kostela se nás sešlo třicet dva a jedna maminka s malým bráškou Adama se připojili odpoledne, kdy již chyběl Jirkův děda. V každém případě jste dali jasně najevo, že činnost Pavoučků není pro vás jenom cosi okrajového, ale je to dění, o které máte značný zájem. Já vám za to děkuji. Ne kvůli sobě, ale kvůli vašim dětem, protože v této uspěchané době ne vždy rodiče vnímají zájmy svých dětí.

Kratičce po zahájení 113. výpravy Pavoučků jsme dorazili do lesa, kde Kuba, jeden z našich vedoucích, zahájil program první soutěží v hodu granátem do dálky s podmínkou, že tento skončí na cestě. Nejprve házely děti a pak rodiče či prarodiče. Nejlépe si vedla Bára s tátou.

Netrvalo dlouho a byl tu druhý souboj, ve kterémnejprve z místa do dálky skočilo dítko a z bodu jeho dopadu pokračoval rodič. Na našem snímku (na předešlé stránce) je zachycen dědeček Sofie a Ríši, v tomto okamžiku bodující za vnučku. Nejlepší dvojící však byl Adam s tátou, kteří si doskočili pro svoje první dnešní vítězství, a nebylo to naposledy.

Další soutěž byla hlavně o nápadech, o umění pojmenovat tu kterou věc tak, aby začínala daným písmenem. A tak nůž byl nazván pajzákem (meziválečný zavírací velký nůž), pak zase kudlou, to podle toho, od jakého písmene měly rodiny shánět věci. Po třech kolech Kuba vyhlásil výsledky a jako nejlepší Detra a maminkou a tátou.

A právě Detrův táta odmítl účast v další soutěži, kterou absolvoval minulý rok, a jak sám připomněl, ne právě úspěšně. To Detrova maminka, ta se spolu se svým synem postarala o letošní vítězství v této disciplíně. A o co že šlo? Pomocí hozených tenisáků měl být uveden do pohybu gumový míč s tím, že na trase snad jen patnáct metrů dlouhé se o to pokoušelo ve směru tam dítě, zpět rodič.

Poté následoval delší pochod bez soutěže, ale ta následující stála za to. Děti ji znají velice dobře. Jednalo se o takzvaný indiánský fotbal, kdy se závodí v kopání tenisákem, zpravidla do kopce. Dnešní závodníci měli úkol mnohem lehčí, kopalo se po rovině. Jako první se k Tumajovi, který byl cílem, dostala Bára s tátou.

Došli jsme na naše oblíbené místo, kde les hraničí s loukou, kterou jsme nakonec letos nevyužili. V každém případě tu proběhl oběd, během kterého měla každá rodina vyrobit tři kolíky se špičkou na jednom konci, na druhém se seříznutou ploškou, na kterou se později napsalo číslo. A právě o tyto hůlky bojovali všichni rodiče a prarodiče proti všem dětem. Hůlky byly rozmístěny v určeném terénu a z každého tábora do hry vybíhali dva soutěžící. Každý souboj začal tím, že Bahňák vyřkl některé číslo a končil okamžikem, kdy danou hůlku někdo našel. Zápolení se dostalo do nerozhodného výsledku a scházelo přinést dříve nenalezený kolík s číslem šest. Vítězství pak na svoji stranu strhli rodiče, kteří nakonec onu rozhodující hůlku nalezli.

Když Kuba oznámil, že budou následovat letadla v mlze, ozvalo se z řad dětí nesouhlasné mručení, ale ošidit rodiče o tuto zábavu by bylo nesprávné, takže je dobře, že právě tato soutěž byla vybrána. Nejprve se účastnily děti, kde byl první u cíle Ríša, ale Hanka v součtu se svým tátou byli v hlavní soutěži dětí s rodiči přeci jen lepší.

V následujícím závodu vybíhali od startu společně rodič či prarodič s dítětem a v ruce měl každý lžíci a na ní tenisový míček, který pokud možno neměl spadnout, neboť to znamenalo pět trestných vteřin. Čas se zastavil v okamžiku, kdy pozdější z dvojice proťal cílovou pásku. Nejrychlejší v tomto závodě byl Ajdam s maminkou.

V průběhu této soutěže začalo drobně, ale nepříjemně pršet, proto Tumaj rozhodl o odchodu do klubovny.

Přesun proběhl v absolutní pohodě a po malé svačině jsme pokračovali v našem programu, kde jsme hráli cosi na způsob Aktivit, ale pouze s kreslením. Bahňák vybral vždy, co se má kreslit, v čemž se rodiče a děti pravidelně střídali, a jedni kreslili, druzí hádali. Nejlépe se tu vedlo Báře s tátou a dědou.

Šikovnostním závodem bylo házení cédéček na terč, kde opět soutěžily nejprve děti, pak rodiče a výsledky se sčítaly. A kdo byl nejlepší? Adam s tátou. A to ještě tihle dva neřekli poslední slovo! Hned další soutěž opanovali opět oni. Byl to závod, ve kterém soutěžící odstartoval, musel vystoupit na stůl, což bylo možné i přes židli, překonat stůl, který byl plný dřevěných špalíků, sestoupit na druhé straně, dotknout se stěny a vrátit se přes stejnou překážku. Pokud někdo shodil špalík, bylo k jeho času přičteno pět vteřin za každý.

Finálovou soutěží této výpravy, nikoli poslední zábavou, byla cvrnkačka zvaná tivoli, rekonstruovaný originál, se kterým si hrávala jako malá holčička Tumajova maminka, což se symbolicky hodilo: Rodič plus dítě. Z dětí ve třech kolech nejvíce bodů nacvrnkal Petr, z rodičů zástupce dvojčat, tedy dědeček Sofie a Richarda, ovšem po součtu výsledků dítěte a rodiče se z prvenství radoval Ajdam s maminkou.

Pro vedoucí nadešel čas velkého počítání, doplňování tabulek a diplomů. Předtím ale Tumaj vysvětlil pravidla nově pojatého „kompotu“, který nedávno Bahňák upravil podle barev a Tumaj dotáhl do konce s možností použít jedním slovem (paleta) všechny barvy. Jak se všichni bavili, to bylo úžasné, ti malí i ti velcí.

Výsledky byly vypočteny, diplomy připraveny, a tak mohlo dojít na vyhlášení výsledků.

V jednotlivcích byl na této výpravě nejlepší Adam, což plně korespondovalo s výsledkem rodiče s dítětem. Tam zvítězil právě on s tátou a také mámou, která pravda přišla až po splnění svých povinností v době, kdy jsme byli již v klubovně a která navíc s sebou vzala i mladšího syna, aby se podíval, kam to jeho bráška chodí.

Vítězové dostali krom diplomu, jak rodič, tak dítě, obrázky věnované Bahňákem a malované naším kamarádem Jardou Novákem – Čochtanem. Vyhrát mohli pouze jedni, ale diplom tentokrát dostali všichni a co hlavně, rodiče i prarodiče přišli podpořit své potomky, nakouknout do zákulisí oddílu, do kterého jejich děti chodí.

A že nás tentokrát počasí zahnalo do klubovny? Viděli jste sami, že i tady se dají hrát velké věci a že se vyplatí chodit na naše výpravy i když zrovna nesvítí sluníčko.

Děkujeme všem rodičům i dědečkům za aktivní přítomnost a těšíme se s mnohými opět za rok na naší výpravě Pavoučků s rodiči.

Fotografie z celé akce jsou zde


tumaj
2013-09-15
počet zobrazení: 806
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0