Poslední číslo
Poslední číslo
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
406. výprava Lvíčat
165. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


361. výprava Lvíčat

Výprava Lvíčat do Řevničova – první jarní

Ještě z pátku na sobotu pršelo a dokonce drobounce zamžilo ještě na začátku naší výpravy, na kterou jsme se tentokrát vydali k Řevničovu. Příroda k nám pak byla natolik milostivá, že se mraky během dne rozplynuly a vysvitlo příjemně hřející sluníčko.

Na vlakovém nádraží se sešlo osm členů Lvíčat a tři vedoucí, takže jsme vyrazili ve složení: Cibulka, Sofie (jediná dvě děvčata), Starosta, Píďa, Detr, Fanda, Vojtas a Ríša. Vedoucí tu byli všichni, tedy Standa, který měl dnes program, Bahňák a Tumaj.

Vlak nás dovezl do cílové stanice, odkud je to do lesa opravdu jen malý kousíček. Na známém plácku jsme zastavili a Standa nám zadal napsat na papír soutěž, kterou bychom dnes chtěli na výpravě mít. Bylo to anonymní, takže vám nemohu ve všech případech prozradit, co si kdo přál.

Popošli jsme hlouběji do lesa, kde Standa na strom umístil jednoduchou šifru – tabulku 5 x 5, v jejíchž okéncích bylo vždy jedno písmeno a okolo tabulky čísla. Pod tabulkou pak bylo kupříkladu dvacet pět, takže bylo potřeba hledat ve sloupku dvojku a v řádku pětku. No a písmenko z toho kterého okénka bylo zapotřebí si opsat. Nejrychleji to stihla Cibulka.

Následovalo několik desítek a hlavně vysvětlení pravidel „povodně“. Je to také soutěž na zvládnutí vždy stejného úkolu s jinou výškou. Když vedoucí vyhlásí „povodeň půl metru“, musí se každý do patnácti vteřin dostat půl metru nad zem. To samozřejmě znamená vyšplhat na strom, vylézt na plot oplocenku, nebo třeba na hromadu klád. Zkrátka tak vysoko, aby mě imaginární povodeň nezasáhla.

Když jsme vystoupali na hřeben Malého Louštína, dostali jsme se k první vybrané soutěži, kterou kdysi dávno do Lvíčat přinesl vedoucí Maidy, podle kterého se jí říkalo „Maidyho kartička“. Dnes se hrává s cédéčkem, ale podle stejných pravidel. Dvojice soupeřů se postaví proti sobě a vedoucí vyhodí do vzduchu cédéčko tak, aby se hodně točilo a aby do poslední chvíle nebylo jasné, kterou stranou padne nahoru. No a každý má určenou stranu, při které utíká nebo se snaží chytit protivníka. V turnaji každý proti každému nastupovaly vždy dvě dvojice a po odehrání všech zápasů vzešel vítěz, kterým se stal Detr.

Těsně před polednem jsme se dostali do opukového lomu, který bývá často naším útočištěm při návštěvách tohoto kraje. Tady jsme se nejprve naobědvali a pak se pustili do další objednané soutěže, do koulovačky. Ta se sice špatně boduje, ale i to Standa zvládl. Rozdělil přítomné na dva tábory, které pak měly za úkol dobývat ropný vrt. To znamenalo, že jedna parta hlídala určené místo a druhá ho dobývala. Hra končila, pokud padli všichni členové jednoho družstva, nebo když se některému z útočníků podařilo vstoupit na určené místo – ropný vrt (staré ohniště) a pokud měl v ruce alespoň dvě kuliva. Hrálo se na dvě vítězství, kterých dosáhl kvartet ve složení Cibulka, Píďa, Sofie a Ríša.

Někdo z dnes přítomných si přál vytlačování z kruhu a Standa i tuto úpolovou soutěž zařadil. Proč ne? Hráči si na začátku stoupnou do vyznačeného kruhu a na znamení se začnou navzájem vytlačovat ven. Kdo zůstane v kruhu jediný, získává bod a kdo dosáhne tří bodů, končí. To se jako prvnímu podařilo Fandovi a já dodám, že skončil již po čtvrtém kole!

Vítěz předchozí soutěže si přál házení výkonnostním kolíkem k nějakému cíli a Standa nebyl proti, když mu kolegové doporučili systém, který před týdnem použili u Pavoučků, tedy jistou formu petangu. Bahňák vybral jeden kámen, který jsme používali jako prasátko, a hodil ho na jisté místo. Soutěžící pak měli za úkol hodit svůj kolík co nejblíže. Komu se to podařilo, získal bod a znovu platilo, že kdo má tři body, končí a znovu se to podařilo Fandovi, který tak vyhrál druhou soutěž za sebou.

Při petangu se soutěžící dostali až dolů pod kopec na lesní silničku, čehož vedoucí využili k další soutěži, kdo doběhne dříve do kopce na tábořiště k Tumajovi, který se tu zatím hlídaje věci vyhříval na sluníčku. Jakmile ale vedoucí zaslechl pod kopcem vzruch, pochopil, co jeho kolegové „provedli“, a trošku se schoval za jednu smrkovou větev, která sahala až k zemi. Nicméně byl objeven a stal se cílem, ke kterému jako první doběhla Cibulka.

Znalost uzlů a morseovky Standa prověřil v jedné soutěži. Zadal totiž napsat morseovkou názvy uzlů, které jsme se učili. No, nedopadlo to valně. Nejlepší byl Starosta, za ním pak Píďa s Cibulkou a to bylo bohužel tak všechno. Ostatní propadli především v morseovce. Velkým závodem bylo koulení míče pomocí úderů tenisáky s tím, že malý míček musel být hozen. Každý účastník měl k dispozici tři tenisáky a bylo na něm, nakolik je dokázal využít. Nejlepšího času dosáhl na náročné trati Fanda, kterému se na této výpravě dařilo.

Další část programu byla opět věnována koulovačkám, při kterých bojovala většina proti menšině, pak stejně početná družstva a nakonec se zapojili i Bahňák a Standa.

Poslední soutěž před odchodem ze starého lomu byla pro dvojice. První musel hodit tenisový míček na špalek, od kterého se měl odrazit co nejdál, ale tam, kde jej druhý chytil. Užili jsme při tom spousta legrace, zvlášť když se házející do špalku vůbec nestrefil, anebo tak nešikovně, že míček letěl dozadu namísto dopředu. Vítězi se stala dvojice Píďa s Detrem, kteří na začátku měli hodně špatné výsledky, ale v závěru vše dokázali obrátit ve svůj prospěch.

Rozloučili jsme se s naším tábořištěm sborovým „Ahoj“ a vydali se na cestu směrem k nádraží. Cestou nás však čekalo několik desítek, nejedna povodeň a poslední soutěž na přání, kterou byl jedněmi zatracovaný, jinými oblíbený, boj o koryta. Hrálo se dvakrát a pořadí obou kol se sčítala. Pro mnohé možná překvapivým, ale v každém případě zaslouženým vítězem se stal Detr, který vyhrál obě kola.

Bylo zapotřebí vyhodnotit nejprve potopu, kde si nejlépe vedli Fanda a Píďa, kteří se zachránili před velkou vodou shodně čtyřikrát. V desítce byl pak nejlepší Ríša, kterého vedoucí nenašli ani jednou, takže se dokázal schovat celkem sedmkrát. Klobouk dolů!

Pomaloučku jsme došli na řevničovské nádraží a začalo se stmívat. Než jsme dojeli vlakem na Kladno, byla tma.

Protože jsme všichni jeli až na hlavní nádraží, kromě Standy, který vystoupil v Rozdělově, vyhodnotili jsme výpravu až pod vrbou. Zvítězila opět Cibulka, ale tentokrát pouhých šest bodů před Fandou, kterému se tentokrát opravdu velice dařilo. No, třeba se toho prvenství dočká někdy příště. Tumaj

Fotografie z výpravy najdete zde: od Tumaje a od Standy


tumaj
2015-04-17
počet zobrazení: 791
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0