Kdo udělal větší?
Kdo udělal větší?
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
406. výprava Lvíčat
165. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


367. výprava Lvíčat

Listopadová výprava Lvíčat skončila v klubovně

Na listopadovou výpravu Lvíčat přišlo z pohledu dosavadní docházky tohoto oddílového roku pouze jedenáct členů, sedm jich tedy chybělo. I tak nás bylo dost na to, abychom zažili mnohé zajímavé okamžiky.

Sraz jsme měli na tradičním místě v Rozdělově u kostela, odkud jsme dvacet minut po osmé hodině vyrazili do lesa, který se rozprostírá za rozdělovským hřbitovem.

Tumaj, který si pro tuto výpravu připravil program, zavelel k prvnímu zastavení na takové dosti široké cestě. Do středu této komunikace položil kámen a na druhém místě vyznačil v jehličí čáru, od které postupně každý z přítomných házel celkem třikrát dosti těžkou červenou kuličkou k uvedenému cíli – ke kameni. Ten hod ale musel být proveden mezi nohama, což značně ztěžovalo zaměření cíle. Z nejlepšího výkonu ze všech přítomných se radoval Píďa.

Byli jsme stále na stejné cestě, ale o kus dál, když Tumaj oznámil „trestací soutěž“. Zejména nováčci netušili, co tento výraz znamená. Úkolem každého soutěžícího bylo odhodit od čáry co nejdále lano, přeložené nadvakrát, ale i tak šest metrů dlouhé. No, a když to někdo proved natolik nešikovně, že konec lana zasáhl jeho nohy či jinou část těla, byl vytrestán nepříjemným úderem. Ještě štěstí, že dnes měla většina pod kalhotami teplé spodní prádlo, které takové rány do jisté míry utlumilo. Nicméně do největší vzdálenosti hodil lano Detr.

Dopolední sluníčko pronikalo mezi větve podzimního lesa téměř prostého listí, ale pořádně nás zahřát nedokázalo. Naštěstí přišel turnaj, při kterém se běhalo. Pomocí našich šátků jsme označili stromy, vždy dva proti sobě, okolo kterých se závodilo. Vždy dva soupeři se postavili proti sobě, každý ke svému stromu, a po odstartování vyrazili na souboj, kdo dříve třikrát oběhne protivníkův strom a jako první se dotkne toho svého. Hrálo se systémem každý s každým, tedy tím nejspravedlivějším. Vítězem celého turnaje se stal opět Detr.

Po nějakém čase jsme dorazili na místo, které dobře známe, které občas používáme pro naše hry. Část lesa je zde jasně ohraničena cestami a vzniká tu jasně ohraničený trojúhelník, vhodné místo pro hry či soutěže, při kterých je zapotřebí mít jasně vymezené hranice. Tady proběhla první soutěž mezi družinami na této výpravě.

Do zmíněného herního prostoru vedoucí rozmístili lístečky se jmény všech členů našeho oddílu, tedy nejen Lvíčat, ale i Pavoučků a vedoucích. Standa potom vyřkl některé ze jmen a první v řadě, tedy z každé družiny jeden, vyběhli hledat lístek se jménem určené osoby. Pokud první nemohli lístek najít, šli jim pomoci další a případně ještě třetí. To se však stalo pouze dvakrát, když byl hledán Judman, na jehož lístek někdo nechtěně kopl listí, a u Dumbo, jejíž kartičku jsme nenašli ani napodruhé. Tady se vedlo Medvědům, kteří měli nejvíce lístečků.

Protože bylo všude vlhko, nemohli jsme hrát oblíbenou Desítku, neboť by byli brzy všichni mokří a v té dnešní zimě by to mohlo hodně špatně dopadnout. Proto Desítku nahradila takzvaná „pařezovka“, která je v mnohém stejná, akorát číslo zvolané vedoucím může být i pod deset. Jakmile je prozrazena délka času, má každý za určenou dobu stát na pařezu.

Před obědem jsme stihli ještě jednu soutěž s jednoduchými pravidly. Závodník si položil míček na hřbet ruky a měl s ním uběhnout od jednoho stromu k druhému a zpět, což dohromady čítalo cirka dvacet metrů. Pokud někomu míček spadl, musel ho sebrat, vrátit se na místo, kde k nehodě došlo, opět ho posadit na ruku a pak teprve pokračovat v běhu. Tuto úlohu zvládl v nejkratším čase Luky.

Poobědvali jsme a Tumaj se dotázal, komu že je zima. Bylo nás hodně. Rozhodně dost na to, aby vedoucí rozhodl jít do klubovny.

Nešli jsme však rovnou, ale udělali jsme zastávku u mostu přes vybrání, kterým kdysi vedla železniční vlečka na bývalý důl Max. Tohle místo občas navštívíme, protože se tu hrají perfektní koulovačky. A to byl také důvod, proč jsme dnes dorazili právě sem.

Rozdělili jsme se na dvě družstva a protože nás bylo jedenáct, jedno bylo početnější. Oba tábory si na své straně, ne příliš daleko od mostu, dalo šátek – vlajku, o kterou se bojovalo. Přechod na soupeřovu stranu byl zakázán přes rokli, což v prvním boji jedno družstvo pochopilo tak, že je možné přejít i po druhém můstku, který je opodál. Toto pravidlo jsme pro další boje upřesnili a mohlo se pokračovat.

Celkem proběhly tři bitvy a všechny je vyhrálo Ánino družstvo, ve kterém byli ještě Píďa, Luky, Michal a Standa.

Po skončení koulovaček jsme vyrazili dál směrem do klubovny, před kterou jsme dorazili v půl třetí, tedy dvě hodiny před koncem této výpravy.

Došlo však k malému zádrhelu – Tumaj neměl u sebe klíče. Přesněji, měl je v autě u kostela.

Standa doběhl domů pro svoje a my mezitím dostali za úkol ve družinách zjistit všechna zvířátka z domovních znaků ze všech šesti věžáků. Všechny družiny měly v podstatě správné odpovědi, proto rozhodl čas, za který se ta která vrátila. Jen o pár vteřin dříve hlásili splnění úkolu Medvědi.

Tady musím pochválit všechny družiny, protože se rozdělily, někdo běžel až k tomu nejvzdálenějšímu věžáku a ti slabší běžci k nejbližšímu, který sousedí s naší klubovnou.

Standa se mezitím vrátil s klíči od klubovny, kde jsme se nejprve nasvačili, a pak přišel na řadu velký turnaj v piškvorkách hraný systémem každý s každým.

Vítězem tohoto velkého klání se stal Michal, který prohrál pouze jeden jediný zápas, takže jeho prvenství bylo zcela zasloužené.

Závěr této výpravy patřil opět koulovačce, tentokrát v klubovně. Opět jsme se rozdělili na dvě družstva, odlišná od těch předchozích, přenosili jsme porůznu nábytek, tedy stoly a židle, ze kterých jsme vytvořili jakési bunkry. Pak začal boj.

Koulovačky v klubovně vždy trvaly hodně krátkou dobu. Tentokrát ne. Na jedné straně zůstal poslední bojovník, na druhé dva, ale ani jeden z této trojice se neodvážil k průniku k soupeřovu opevnění. Tak jsme vlastně čekali na náhodu.

Bohužel více jsme dnes již z časových důvodů nestihli. Museli jsme si zabalit věci, obléknout se a dojít ještě ke kostelu, kde naše výprava končila vyhlášením výsledků v bodování za tuto akci. Pro zajímavost uvádím dnes i druhého, kterým byl Michal Kurhan, a prvenství si odnesl jeho mladší brat Standa. Pak už se ozvalo jenom naše „Ahoj“, které tuto výpravu definitivně ukončilo.

Fotografie jsou ZDE


tumaj
2015-12-29
počet zobrazení: 704
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0