Kostková hra
Kostková hra
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
406. výprava Lvíčat
165. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


Oddílové Vánoce

Vánoční výprava Lvíčat a Pavoučků

Vánoční výprava Lvíčat a Pavoučků je pravděpodobně nejoblíbenější akcí, o čemž svědčí vždy početná účast. Letos se dokonce podařilo, že Lvíčata byla přítomna všechna, u Pavoučků kvůli nemoci dvě děti chyběly.

Sraz účastníků letošní vánoční výpravy byl tradičně v Rozdělově u kostela, odkud jsme šli pěšky do Libušína na základnu Labyrintu, která se pro nás opět stala na dvě noci útočištěm. Věci nám tentokrát odvezl Tumajův kamarád Márty, protože vznikly jakési problémy s přívěsným vozíkem patřícím našemu vedoucímu.

Ze všeho nejdříve jsme se ubytovali s tím, že děvčat bylo akorát pět, takže obsadila pětilůžák, a kluci se namíchali z Pavoučků a Lvíčat po osmi na další dva pokoje.

Program jako takový začal hned po večeři a jako první soutěž bylo házení tenisového míčku do obrácených stolů. Těch bylo sedm pěkně za sebou a v prvním kole všichni házeli na ten první, kdo se strefil, pokračoval ve druhém dějství hodem na druhý stůl, a tak dál, až k tomu poslednímu. Aby tato soutěž nebyla dlouhotrvající, bylo stanoveno její ukončení v okamžiku, kdy cílového stolu dosáhl desátý hráč z jednadvaceti přítomných. Vítězem se stal Kuba ze Lvíčat, druhé místo obsadil jeho starší bráška Jan a bronzový stupínek obsadila Hanikulik.

Před druhou soutěží jsme se nejprve rozdělili do tří družstev po sedmi. Dvě družstva pak nastoupila proti sobě, každé dostalo patnáct tenisáků, které si rovnoměrně rozebrali všichni členové. Byla stanovena jedna minuta na to, aby tyto míčky byly dopraveny po zemi přes hranici ze židlí na soupeřovo pole, a ty, které soupeř poslal k nám, byly vráceny. Zkrátka, kdo měl na konci na své straně méně míčků, ten vyhrál. Postupně se každé družstvo utkalo s každým, z čehož vyšel vítěz, družstvo ve složení Standa, Pomněnka, Jana, Klokan, Jan, Lukáš a Frodo.

Druhý den jsme zahájili hned po snídani skvělou soutěží pro družstva „Mravenci v medu“. Mravenec – první soutěžící, tam, kde se dotkne země, se přilepí do medu a musí zůstat na tom místě. Další mravenec může po jeho těle lézt a snaží se nespadnout, dostat se co nejdál. Sklouzne-li však třeba jen rukou, musí se na tom místě položit na zem a vytvořit tak další část „mostu“ pro další hráče. V našem případě bylo vždy sedm mravenců a nejdál ze všech tří skupin se dostali, byť jen o pár centimetrů, Detr, Áňa, Hanikulik, Bonbón, Honzik Ondra a Tobi. To celé si vyzkoušeli i vedoucí.

Venku krásně svítilo sluníčko, a tak jsme se za ním vydali, i když bylo dosti zima. Tumaj s Judmanem měli pro nás připravenou další soutěž pro družstva, kterou nazvali „Vánoční běh“. V pětiminutových intervalech byla družstva vysílána po cestě od Libušína na Svatý Jiří, kde po cestě byli rozmístěni vedoucí jako živé kontroly. Na každé takové kontrole jsme dostali dvě otázky, jednu pro Lvíčata, druhou pro Pavoučky, takže jsme odpovídali třeba na: Lvíčata – kolik je adventních nedělí, nebo museli napsat morseovkou „Vánoce“, Pavoučci – kdo u nás nosí dárky. Všechny otázky správně zodpovědělo a nejlepšího času dosáhlo Standovo družstvo.

Cíl byl u Svatého Jiří, což je dnes samota u hřbitova s kostelem a vedle je vzácná dřevěná zvonice z dob dávno minulých, kolem roku 1500. Na hřbitově je pak v rohu vpravo od vchodu náhrobek převezený sem z Německé Lhoty, což byla obec, o které jsou jako o nejstarší v regionu dnešního Kladenska písemné záznamy a která se rozkládala kousek pod kamenožehrovickým nádražím.

Sešli jsme zpět dolů, ale nevrátili jsme se hned až na základnu. Odbočili jsme vpravo k lesu, kde nás čekala třídílná hra pro družstva motivovaná přestavbou kůlny a záchodů na naší táborové základně v Nebřezinách. Nejprve jsme museli dát dohromady finanční obnos potřebný na zmíněnou stavbu. My to měli jednodušší než naši vedoucí ve skutečnosti, nám stačilo vběhnout do lesa do předem označeného prostoru a odtud přinést bankovky (samozřejmě nepravé) v dané hodnotě a do určené výše.

Ve druhém dějství jsme měli za úkol sehnat dostatek materiálu na stavbu, v našem případě co největší počet druhů listů, větviček či plodů různých dřevin. Finálovou disciplínou pak byla stavba z klacků. Každé družstvo na Standův povel (vedoucí) položilo na zem dva souběžně ležící klacky. Na následující povel byly přidány další dva klacky, které musely být napříč těm základním. Tak stavba pokračovala postupně dál do výšky, dokud nespadla, či se nezřítila přinejmenším její část. Standovu družstvu se zřítila stavba jako první a o něco později se svezl dolů jeden klacík družstvu vedenému Detrem. Vítězi se tedy stali Luky, Filip, Kulik, Kuba, Basti, Vašík a Vítek.

Odpoledne jsme se ještě jednou vydali ven, ale nejprve v jídelně proběhl turnaj družstev v boji o míč, který jsme měli uvést do pohybu údery hozeným tenisovým míčkem. Tady zvítězilo Standovo družstvo.

Na zahradě základny jsme pak v jednotlivcích soutěžili v tom, kdo hodí svůj výkonnostní kolík s odrazem o desku zdejšího betonového pingpongového stolu do větší vzdálenosti. Po třech kolech bylo jasné, kdože je vítězem – Standa.

Asfaltová plocha zdejšího basketbalového hřiště nám posloužila jako hrací prostor pro velké souboje o liščí oháňky – tentokrát ve družstvech. Tato hra je dobře známá, ale pokaždé ji hráváme na jednotlivce, takže to dnes dostalo úplně jiný nádech, jinou dramatičnost. Každý hráč si dal vzadu za kalhoty šátek tak, že mu musel jistou délku koukat. Úkolem bylo soupeřům tento ocásek vytáhnout a svůj při tom uhájit. Kdo přišel o oháňku, musel přestat hrát. Ze kterého družstva zbyl alespoň jeden hráč, to zaznamenalo bod, a které získalo tři body, končilo. Vítězství z těchto velkých soubojů si odneslo opět Standovo družstvo.

Vrátili jsme se do budovy a začali připravovat náš oddílový Štědrý večer. Každý se podílel nějakou měrou na přípravě slavnostní tabule, na zdobení stromečku, na přípravě skořápkových lodiček se svíčičkami či na aranžování cukroví na tácy. Velká příprava pak probíhala v kuchyni, do které nám tři maminky dodaly bramborové saláty a sekanou.

To vše bylo připravené, i ti poslední se převlékli do slavnostního, povětšinou do zelených košil se znakem našeho oddílu. Všude se zhaslo a podle předem připraveného pořadí jsme za zvuku vánočních tónů vešli do potemnělé jídelny, kterou ozařovalo jen světlo ze žároviček na stromečku a několik svíček na stolech. Každý zaujal svoje místo, Tumaj všechny přivítal, popřál pěkné Vánoce a následně i dobrou chuť. Zasedli jsme ke stolu a vychutnávali ty maminkami připravené dobroty.

Když dojedl i ten poslední z nás, sklidili jsme nádobí ze stolů a zatím nejúspěšnější v bodování jednotlivců, z Pavoučků Lukáš a ze Lvíčat Standa, začali rozdávat dárky, které se před každým pomaloučku kupily. A co kdo dostal? Tu někdo něco většího, tu menšího, tu praktického či naopak jen malou hloupůstku, která ovšem také potěšila. Ostatně právě o tomto naše obdarovávání je.

Jako každý rok měl každý z přítomných na stole připravené jablíčko, které si pak příčně rozkrojil, aby se mu ukázala hvězdička nebo křížek, což se nikomu nestalo, stejně jako nikdo nenašel červíčka. Budeme tedy v příštím roce všichni zdrávi a nikdo ze zde přítomných oddíl neopustí.

K další vánoční tradici našich setkání patří pouštění lodiček se svíčičkami. Pro tohle jsme nejprve odklidili všechny stoly, doprostřed místnosti jsme dali starou dětskou vaničku, do které vedoucí nanosili vodu. Každý pak dostal lodičku ze skořápky, ve které byla malá svíčička. Po zapálení svíčky byla lodička svým majitelem položena na hladinu a pak už jsme jen v tichosti pozorovali, které plavidlo se spojilo s kterým, které zůstalo osamocené a které kdy zhaslo.

Další přestavba stolů a úprava pro velkou večerní hru, která je každoročně očekávanou událostí – letos ve stylu televizního Kufru.

Nejprve se hádala slova, pak přišla na pořad pantomima a také se odkrývaly obrázky, na kterých byly pohádkové či filmové postavy.

V této velké hře zvítězilo Detrovo družstvo.

Následující den hned ráno odjel Pavouček Tobi a po první dopolední soutěži ještě Detr s Ondrou, shodou okolností všichni z jednoho dosavadního družstva. Proto musela později vzniknout nová, šestičlenná.

První nedělní soutěží byl tradiční kerling s hrnečkem. Ten posílali hráči přes tři stoly s cílem, aby se zastavil co nejblíže u vzdálenější hrany posledního stolu. Pokud hrneček tuto metu překročil, byl pokus neplatný. Každý z přítomných měl tři pokusy a každému se do konečného pořadí započítával nejlepší výsledek. Nejblíže určenému cíli dopravil hrneček Basti, druhý skončil Standa a třetí Klokan, pak následovali postupně všichni ostatní.

Velice zajímavým soubojem bylo zápolení, kdo hodí větší číslo na šestistěnné kostce. Do tohoto souboje nastoupili Pavoučci proti Lvíčatům s tím, že hráli proti sobě vždy jeden Pavouček a jedno Lvíče, pak druhá dvojice, třetí, a tak dál až k poslednímu páru. V tu chvíli byl znám výsledek daného kola. Hrálo se na pět vítězství a přestože Pavoučci šli nejprve do vedení, celý zápas prohráli.

Po tomto zajímavém a prestižním souboji jsme se oblékli a šli na zahradu, kde nás čekala nejprve hra Na zvířátka. Všichni hráči si stoupli do kruhu, uprostřed kterého ležel tenisák. Každý hráč si určil, jaké je zvířátko. Katůma pak některé z nich vyvolal a vyzvaný hráč běžel pro míček. Ostatní běželi naopak co nejdále od kruhu. Zastavit se museli v okamžiku, kdy měl vyzvaný hráč tenisák v moci a zvolal: „Stop“. Pak vše pokračovalo druhou částí, ve které se zvolený hráč pokusil hodem míčků strefit některého ze soupeřů a tím zatížit trestným bodem jeho, ne sebe.

Nadešla chvíle, kdy bylo potřeba vytvořit nová družstva, protože následoval štafetový běh kolem chatek. První závodník oběhl určenou chatku a předal štafetu druhému, ten oběhl svoji a předal třetímu a tak dál až k finišmanovi, k poslednímu z družstva. A kdo byl nejrychlejší? Sextet Jan, Jana, Pomněnka, Lukáš, Klokan a Basti.

Přesunuli jsme se opět do budovy a v jídelně uspořádali další velký turnaj mezi nově vzniklými družstvy. Každé z nich vyslalo do každého kola jednoho svého člena a ten se snažil hodit svůj šátek z určité vzdálenosti na stolek otočený o devadesát stupňů oproti normálu. Komu šátek na stolku uvízl, získal pro své družstvo bod.

Vítězem zmíněného klání se stalo opět Janovo družstvo, které bodovalo i v poslední soutěži, ve které se vždy družstvo snažilo naházet na hrací kostce co nejvíce bodů. Samozřejmě házeli postupně všichni z družstva, i když se točili ne vždy pravidelně.

Do oběda zbýval ještě nějaký čas, a protože nás bylo hodně, zahráli jsme si „kompot“. Jenže někteří úmyslně zůstávali uprostřed, tak Tumaj rozhodl to bodovat. Každý dostal deset bodů, a pokud někdo zůstal v kruhu, bod se mu odečítal.

Následoval oběd, balení a úklid. Všechno to bylo splněno vcelku ve skvělém čase, takže jsme si mohli zahrát oblíbené a na této akci tradiční živé pexeso. Dva hráči odešli za dveře a ostatní vytvořili dvojice, ve kterých se domluvili na nějakém zvuku od zvířecích až po zvuky zcela abstraktní. Soutěžící pak měli klasickým postupem u pexesa dvojice dávat dohromady.

A najednou byl čas naložit batohy, obléknout se a vyrazit na autobus, který všechny účastníky odvezl naproti rozdělovskému kostelu, kde jsme celou tuto výpravu ukončili samozřejmě vyhlášením nejúspěšnějších. Z Pavoučků byl v bodování nejlepší Klokan, který v celkovém pořadí i mezi Lvíčaty obsadil úžasné čtvrté místo. Absolutním vítězem, a tedy i mezi Lvíčaty, byl Jan s šestibodovým náskokem před druhou Janou.

Fotografie jsou zde


tumaj
2017-02-27
počet zobrazení: 540
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:17 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0