Tak mi Medvídku řekni...
Tak mi Medvídku řekni...
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
406. výprava Lvíčat
165. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


147. výprava Pavoučků

Vícedenní výprava Pavoučků na Borůvku

Dlouhou dobu se všichni Pavoučci těšili na závěrečnou vícedenní výpravu na Borůvku, ale nakonec jich jela méně než polovina, nicméně těch šest přítomných zažilo spoustu zajímavého od her a soutěží až po vaření v kotlíku na ohni. Ale vyprávějme si o tom hezky postupně.

K naší malé chatce, která stojí v západních Čechách kousíček od Odlezelského jezera, jsme dorazili až v podvečer. Čas nám vybyl tak akorát přinést pitnou vodu ze studánky, nějaké dříví na ohníček a po večeři jsme se vydali na vyhlídku, odkud jsme sledovali západ slunce.

Protože se blížil nejdelší den roku, i sluníčko zapadalo pozdě, takže když jsme se vrátili na naši základnu, byl tak akorát čas začít se chystat ke spánku.

Druhý den ráno nám Tumaj předvedl, jak se správně rozdělává oheň, na kterém pak připravujeme jídlo, v tomto případě čaj ke snídani. O oběd se prý už budeme muset postarat my sami.

To bylo ale ještě daleko a nás čekala série her a soutěží. V té první jsme měli postupně strefovat tenisovým míčkem označené stromy a snažit se zvládnout to na co nejméně pokusů. A protože mnozí z nás jsou velice šikovní, bez jediné chybičky to zvládli Bonbón a Vítek, takže jsme měli hned dva vítěze.

Při další cestě Fanda vyhlásil soutěž v odhadu času. Určil dvě minuty a my, když jsme si mysleli, že již uplynuly, jsme se přihlásili. Rozdíly byly opravdu minimální, ale nejlepší byla Bonbón.

Široká lesní cesta nám posloužila k nakreslení celkem dvaceti přibližně stejných políček, do kterých jsme se pak snažili hodit tenisák. Čtyři nejvzdálenější okénka byla za pět bodů, bližší za čtyři, pak za tři, za dva a nakonec za jeden. Pokud někdo zasáhl některé z políček, získal příslušný počet bodů a ono místo bylo již vybité a za jeho strefení se již body nepřičítaly. Nejlepší mušku měl v této disciplíně Lukáš.

Nadešel čas přípravy oběda a my jsme již po cestě k Borůvce sbírali dříví, takové, které nám vedoucí označili jako nejlepší, tedy spadané suché borové větve.

Než jsme se rozdělili do dvou skupin, ve kterých jsme pak připravovali jídlo, čekalo nás okolo naší chaty šest lístečků s čísly od jedné do šesti. Tyto lístečky jsme měli najít, některý z nich sebrat a nahlásit pořadí. To se totiž sčítalo s hodnotou na lístku. Soutěž to byla dlouhodobá a čekala nás pokaždé, když jsme se odněkud vraceli.

Jak uvařit v kotlíku na ohni kolínka a pak v nich ohřát guláš z konzervy, to nám radili vedoucí a prý jsme to zvládli úplně perfektně, údajně za necelou hodinu.

Pro vaření jsme byli rozděleni do dvou skupin, a to Lukáš, Vašík a Vítek a druhá Bonbón, Klokan a Honzik.

Když jsme umyli kotlíky a uklidili vše po obědě, vydali jsme se do okolí Borůvky, kde nás na různých místech čekalo hned několik soutěží od házení talířem přes brtníka, minutovou honičku, soutěž družstev v hledání lístků s určeným jménem, kutálením míče z kopce, až po žonglování s klackem určené délky.

Při návratu na Borůvku nás čekaly opět očíslované lístečky. Jakmile jsme je měli všichni, převlékli jsme se do plavek a šli se osvěžit do jezera.

Než jsme došli zpět na základnu, stihli jsme si zahrát petang se šátky, házení míčem na určené cíle a také jsme měli dojít poslepu co nejblíže k určené čáře.

Najednou byl večer a s ním opékání buřtů a pak posezení u ohníčku s kytarou a spoustou písniček. Ani se nám nechtělo jít spát, ale nakonec jsme stejně museli.

V noci sprchlo, a tak rozdělat oheň mohl být problém. Jenže my měli připravené dříví i chrundu na podpal pod střechou, takže to proběhlo v naprosté pohodě. No a jak bylo mokro, vylézali mloci, kterých je tu opravdu hodně.

Poslední den naší pavoučkovské výpravy jsme samozřejmě nelenili a pustili se opět do různýchsoutěží a zahájili jsme v rychlém stylu bojem o liščí ocásky, kdy jsme měli šátky napůl za kalhotami a měli jsme je soupeřům vytahovat a ten svůj uhájit před ostatními. Komu se to podařilo a zůstal v herním poli sám, získal bod a při zisku dvou bodů jsme končili.

O hraní kuliček dost často už jen slýcháváme, ale naši vedoucí občas některou z těch her použijí, jako například tady na Borůvce. Udělali jsme si důlek a do něj jsme se snažili naházet co nejvíce z deseti kuliček. Kolikrát jsme zasáhli cíl, tolik se nám započetlo bodů. Hlavním úkolem ale bylo, dostat do důlku v součtu za co nejméně kol právě celkem těch deset kuliček.

Velkou prověrkou našeho hmatu byla soutěž, při níž jsme se měli dostat co nejrychleji se zavázanýma očima po provaze nataženém mezi několika stromy.

Doposud se tento den odehrávalo veškeré dění u naší chaty. Až později jsme se vydali na nepříliš vzdálený plácek, kde jsme dostali za úkol nasbírat určené přírodniny. Mezitím dál proudila zábava, ve které nechyběl ani hod šátkem do dálky.

Po návratu k Borůvce proběhlo poslední kolo hledání lístečků s čísly a zde jsme také vyhodnotili shánění přírodnin.

Bylo poledne a s ním přišel čas přípravy oběda. Nevařili jsme na skupiny, ale jen na jednom ohni před srubem, protože všude v lese bylo po nočním dešti mokré dřevo. Tady jsme ale měli zásobu suchých větví a hlavně tu byl udržován oheň od snídaně po celé dopoledne.

Nebylo už mnoho času, ale jakmile jsme si zabalili věci, zahráli jsme si ještě se šestistěnnou kostkou hru „do sta“, kdy se musíme snažit dosáhnout či přesáhnout toto magické číslo. Házet můžeme v každém kole, kolikrát chceme, ale pokud nám padne jednička, všechno právě naházené se nám nepočítá. Pokud ovšem dosáhneme nějakého počtu bodů a takzvaně je podepíšeme, ukončíme v tom kole hru, jsou nám přičteny.

Čas nám vymezený pro pobyt tady uprostřed lesa se krátil. Stačili jsme ještě douklidit všechno, aby bylo vidět, že tu byli táborníci, a ne žádní zelenáči.

Když už jsme měli všichni svoje batohy na zádech, postavili jsme se do jedné řady a do pozoru. Tumaj pak zavelel: „Borůvko, ahoj.“ a my všichni jsme sborem odpověděli: „Ahoj.“

Teď nás čekala cesta dolů k Tumajovu autu, kde jsme dali batohy do vozíku a pak jsme capali do Chrašťovic, kde na nás již čekal Bahňák s druhým autem, to abychom se všichni vešli.

Na kladenském nádraží, kde naše výprava končila, jsme se dozvěděli, kdo jak byl na této výpravě úspěšný v bodování.

Fotografie jsou zde


tumaj
2017-09-15
počet zobrazení: 479
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0