Stavby iglú se ujal Hopik
Stavby iglú se ujal Hopik
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
406. výprava Lvíčat
165. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


385. výprava Lvíčat

Výprava Lvíčat – ještě že přišla Monika

Když jsem stál před rozdělovským kostelem a do doby, na kterou byl stanovený čas zahájení 385. výpravy Lvíčat, zbývalo hodně málo času a skoro nikdo tu nebyl, začal jsem mít strach, jak tato akce dopadne.

Našich členů přišlo sedm, což je snad nejhorší počet, co může být, neboť vytvořit nějak stejně silná družstva téměř nejde. Naštěstí Hanikulik přivedla svoji sestřenici Moniku, která nás doplnila na krásně dělitelných osm. Krom zmíněných dvou děvčat přišli ještě Áňa, Bonbón, Sofie a kluci Kulik, Klokan a Standa. Vedoucí byli všichni, tedy Judman, který měl dnes program, Bahňák i Tumaj.

Od kostela jsme vyrazili po modré turistické značce do lesa za psí cvičiště, kde jsme hned na první křižovatce cest začali s programem.

Pro první soutěž jsme potřebovali rozdělit přítomné do dvojic, takže jsme vyzvali nejstarší čtyři, kteří si k sobě vybrali parťáky. Na zem jsme do hlíny namalovali dva soustředné kruhy. Do toho vnitřního se pak postavila vždy jedna dvojice. Ostatní hráči měli pole v mezikruží, ze kterého nesměli vykročit ven, jinak byli vyřazeni ze hry. Úkolem dvojice uvnitř bylo za co nejkratší čas vtáhnout do svého pole všechny protivníky. Ti by se tam samozřejmě všichni nevešli, takže přetažený odcházel mimo hrací prostor. V této úpolové hře se nejvíce dařilo Standovi s Klokanem.

V rámci programu výuky znalostí přírodnin byl všem zadán úkol: Seberte do oběda co nejvíce listů z dřevin. Za každý získáte bod a pokud určíte správně i strom, máte bod navíc.

Sešli jsme z takového mírného kopečku, což se přesně hodilo Judmanovi k další soutěži, tentokrát pro jednotlivce. Na startovní čáře byl připraven gumový míč a tři tenisáky. Soutěžící si vzal malé míčky do rukou a po odstartování je měl házet do velkého míče a tímto způsobem jej uvádět do pohybu tak dlouho, dokud jím neprotne cílovou čáru. Každý měl dva pokusy tento úkol splnit, z čehož nejlépe vyšla Monika, která za sebou nechala všechny řadové členy Lvíčat.

Další soutěž byla dá se říci šikovnostní, ale v některých chvílích trošku záleželo i na síle. Šlo o variantu petangu se šátkem. No a když některý z hráčů hodil tenisák, který představoval prasátko, hodně daleko, muselo se do hodu vložit i více síly. A právě nejsilnější z přítomných – Standa – zvítězil.

Přesunuli jsme se k posedu, na kterém chtěl Judman uspořádat závod ve výstupu a sestupu po žebříku. Naštěstí jsem se rozhodl fotit shora, takže jsem musel vystoupit na posed jako první. A sakra rychle jsem tam odtud spěchal dolů. Nahoře totiž bylo sršní hnízdo a dva hlídači kolem mě začali nebezpečně kroužit. Naštěstí nezaútočili.

A teď přišla pohroma – houby. S každou další nalezenou začali všichni hledat, jako kdyby šlo o zlaté valouny. Nakonec proč ne. Tolik času to z našeho programu neukrátilo.

Když jsme došli na místo, kde jsme chtěli zůstat delší dobu, rozprchly se děti do okolí – na houby. Naštěstí ten lesík je maličký, takže jsme předpokládali, že se nám všichni brzy vrátí a my budeme moci uspořádat onen závod na posed a zpět, i když tady to bylo trošku menší. Doplním ještě vítěze, kterým se stala Áňa.

Když nechal Judman každého utrhnout tři stébla, domnívali jsme se všichni, tedy i já, že bude boj o šípy. Jenže následovala vytrvalostní soutěž, při které se drží stéblo ve vodorovné poloze v natažené ruce. A vydrž co nejdéle. Vítězství si odnesla opět Áňa.

Na boj o šípy nakonec také došlo. Systém je jednoduchý. Vedoucí odhodí jedno stéblo do hracího pole, to aby první hráč nebyl bez šance. Úkolem tu je překřížit některé z volně ležících stébel. V takovém momentu se šťastný hráč stal jeho majitelem. Komu se nedařilo a přišel o všechna stébla, končil. Po dohrání čtvrtého hráče soutěž končila a zbývající čtveřice skončila podle toho, kdo měl v ten moment více stébel – šípů, což byla Áňa.

Byl čas oběda a s tím i konec soutěže ve sběru listů, kterou jsme vyhodnotili hned po jídle. Nejvíce bodů si připsala Hanikulik, která získala dvanáct bodů.

Když už jsme byli u těch listů a něco jsme si o nich i řekli, poslal Judman dvanáct obrázků listnáčů, ale i jehličnanů, které měli přítomní poznávat. Tady byla opět nejúspěšnější Hanikulik, ale nastejno s Kulikem a Standou.

Docela velká část dnešního odpoledne byla věnována soubojům s kulivem. Nejprve nás čekaly tři boje o ropné vrty, které představovaly dva nepříliš od sebe vzdálené posedy. Vyhrála ta čtveřice, jejíž člen se dostal k soupeřovu vrtu, který imaginárně vyhodil do povětří, pokud měl u sebe alespoň tři kuliva. V jednom případě Standa dosáhl cíle, já jsem odpískal konec a pak Standa zkonstatoval, že má málo munice. Hra proto pokračovala dál a já musím Standu pochválit za poctivou hru.

Druhou koulovačkou byly souboje dvojic, ve kterých se měli útočníci dostat co nejdříve do pole obránců. Hovoříme tu o dvojicích, ale v každém kole bojovaly vždy dvě dvojice spolu. Při tom se prostřídávaly, takže každá třikrát útočila v kombinaci s jinou dvojicí, a třikrát bránila. Z těchto soubojů vyšli nejlépe Standa s Klokanem.

To už se odehrávalo na rozhraní lesa a louky, kde později následovala soutěž v hodu létajícím talířem do dálky, ve které zvítězila Hanikulik, a také komu vydrží talíř déle ve vzduchu, kde kraloval její bratr Kulik.

Na začátku jsem popisoval soutěž, ve které se velký míč uváděl do pohybu údery hozeného tenisáku. Sem na louku Judman připravil turnaj, dá se říci ve fotbale, kde bylo nutno dosáhnout branky tímto způsobem. Opět byly utvořeny dvojice, tentokrát si děti rozdaly čísla a vedoucí je pak náhodně spárovali. Hrálo se systémem každého s každým, takže každé družstvo odehrálo tři zápasy.

Hrdiny se tady stali Kulik se Sofií, kteří byli „papírově“ nejslabší. Když pak zvítězili ve svém prvním zápase a hned nato i ve druhém, stali se miláčky publika a ve finále jim všichni fandili. Tento zápas proti Áně a Bonbónovi ale již nezvládli a skončil za zmíněnou dvojicí druzí.

Opustili jsme místo, na kterém jsme strávili velkou část naší výpravy, a vydali se pomalu k Rozdělovu. Měli jsme ale ještě malou chvilku času, kterou Judman využil na souboj dvou draků, kteří se skládali ze dvou čtveřic. Spoluhráči stáli za sebou a drželi se v pase. Ten první měl pak volné ruce, kterými měl sebrat ocas – šátek, který měl poslední hráč za kalhotami. Drak se nesměl v průběhu hry rozpojit, což bylo velice náročné, když hlava útočila a zadek se snažil vyhnout ataku soupeře.

A kdo vyhrál? Drak ve složení Standa, Sofie, Kulik a Klokan. V jistém smyslu ale vyhráli všichni a nejen jako draci, ale tím, že na tuto výpravu přišli, že byli zase celý den venku a že zažili tak bohatý program. Stejně tak nebylo hlavní, kdo byl dnes na výpravě nejúspěšnější v bodování, i když to nijak nechci Standovi upírat. Důležitější byla opravdu ta zábava.

Fotografie nejdete kliknete-li sem


tumaj
2018-10-16
počet zobrazení: 267
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0