263. výprava Lvíčat - 25. až 30. 10. 2005
263. výprava Lvíčat - 25. až 30. 10. 2005
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
388. výprava Lvíčat a 150. výprava Pavoučků
387. výprava Lvíčat
700. schůzka Pavoučků
149. výprava Pavoučků
186. výprava Lvíčat
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


186. výprava Lvíčat

Čtvrtletní výprava na Tumajovu chatu

Na lvíčatovskou čtvrtletní výpravu o podzimních prázdninách se nás sešlo celkem patnáct. Dvanáct Lvíčat, jmenovitě Hanikulik, Bonbón, Monča, Špulda, Pomněnka, Jan, Standa, Klokan, Kulik, Basti, Vašík a Frodo a s nimi tři vedoucí – Tumaj, Bahňák a Fanda. Na první den se k nám přidal i šestnáctý Standa, který provázel jednu ze tří družin první hrou. Úkolem bylo dojít od kostela na Tumajovu chatu a cestou zodpovědět otázky na několika stanovištích. Nešlo o to, dojít první, což se povedlo Mufíkům, ale o to, mít co nejvíce správných odpovědí, což splnili Medvědi. Než dorazila i poslední družina, Ropáci, uvařili jsme si na chatě maďarský guláš k obědu a vyrobili jsme kolíky na kroket.

Po jídle začala etapovka. Dozvěděli jsme se, že budeme hrát V Zakletém lese. Pro první hru, Běh za kravkou, jsme se rozdělili po dvojicích do šesti družstev. Standa byl s Klokanem, Monika s Bastim, Kulik se Špuldou, Hanikulik s Pomněnkou, Honza a Bonbón, Frodo a Vašík. Naším úkolem bylo oběhnout Bahňáka a doběhnout co nejrychleji zpátky. Tuto hru vyhrála Monča s Bastim.

Potom jsme popošli ke kládám, kde se odehrála etapovka číslo dvě. Museli jsme přeběhnout klády tam a zpátky a nespadnout. Zde vyhráli Špulda s Kulikem.

Další etapovka už ten den nebyla, ale potom jsme dostali trochu těžší úkol. Měli jsme vyběhnout co možná nejrychleji do kopce. Nečekaně tuto soutěž vyhrál nejmenší Vašík. Další hra byla podobná jako ta předešlá, jen spolu závodily družiny a vyhráli Medvědi.

Když jsme dohráli a přešli dál, došli jsme na malou louku, kde jsme si zahráli hru s lahví. Strážce stál uprostřed obdélníkového pole a bránil lahev postavenou na zemi, zatímco ostatní se mu ji snažili sebrat. Jakmile se nás hlídač ale dotkl, museli jsme zpět na cestu dobít si život a teprve pak jsme mohli pokračovat. V hlídání jsme se střídali a nakonec vyhrál Frodo, který vydržel bránit nejdéle.

Poslední hru toho dne jsme sice začali, ale dohráli až další den. Vedoucí vyznačili šest polí a my se měli létajícím talířem strefit nejdříve do nejbližšího pole, potom do druhého, a tak dále, až do pátého. Kulik měl nejpřesnější mušku a jako první se trefil do onoho nejvzdálenějšího pole.

Protože už byl čas na večeři, hru jsme ten den přerušili a šli jsme si vyrobit pruty na opékání buřtů (takzvané opejkáky), na které jsme si napíchli budoucí večeři.

Po večeři jsme se odebrali dovnitř chaty a zahráli si hříčku mafie. Pak jsme šli spát.

Po ranním chlebu s marmeládou a nezbytné hygieně začala další hra, ve které jsme kladli sirky na hrdlo lahve co nejopatrněji, aby nespadly, s cílem zbavit se všech deseti sirek co nejdříve. Pokud někomu sirky spadly, musel si je vzít a použít v dalších kolech. Basti s Klokanem se zbavili všech svých sirek ve stejném počtu kol, takže tato hra měla dva vítěze.

Protože venku začalo pršet, zahráli jsme si deskovou hru „Jdeme na Tumajovu chatu“, při které se házelo kostkou a postupovalo figurkami po „vypečených“ políčkách. Na většině se nic nedělo, ale některá obsahovala trest (například jedno kolo neházej, nebo vrať se na start) nebo odměnu (jdi o šest polí dopředu). Nejrychleji se do cíle dostal Jan.

Potom na chvíli přestalo pršet, a tak jsme si zahráli kroket, na který jsme minulý den připravili kolíky. Vyhrála Hanka.

Potom zase začalo pršet, a tak jsme se odebrali zpět do chaty a tam jsme zahráli hod daleký mincemi na stůl. Počítala se hodnota mincí, které ze stolu nespadly, a cílem bylo dosáhnout 250 bodů. Znovu jsme měli dva vítěze, jako první dosáhli oněch bodů Basti a Jan.

Počasí si z nás dělalo legraci, protože už zase přestalo pršet, takže jsme si uvařili neloupané brambory (takzvané olupsije) a jedli je s máslem, mlékem a solí.

Využili jsme toho, že chvíli neprší, a dohráli včerejší hru „hoď talířem do pole“, kterou vyhrál Kulik. Na stejném místě jsme si zahráli další etapovku. Vedoucí vytvořili kruh – studnu – a my jsme do něj měli hodit dvacet míčků, každý z dvojice deset, tak aby první rána byla v kruhu. Nejvíckrát se trefili Honza a Bonbón.

Další etapovku jsme hráli na dvorku chaty. Měli jsme zavázané oči a šli poslepu s prutem tak daleko, jak jsme si mysleli, že je potřeba, abychom se dostali co nejblíže k „drakovi“. Snažili jsme se prut zapíchnout přímo k němu a vzdálenost se měřila. Nejlepší odhad vzdálenosti a směru měli Frodo s Vašíkem.

Po setmění jsme uvnitř chaty hráli škodiče. Házeli jsme šesti kostkami. Podle výsledku prvního hodu jsme nahlásili „velké“ nebo „malé“, což znamenalo, že z několika dalších hodů jsme vždy vybrali kostku s nejvyšším nebo nejnižším hodem tak, aby po hodu poslední kostkou byl součet na všech kostkách buď vyšší než 30 (velké) nebo nižší než 12 (malé). Pokud součet byl více než 30 nebo méně než 12, škodič mohl sebrat životy některému ze soupeřů. Pokud součet byl mezi 12 a 30, o životy přicházel sám škodič.

První hrou sobotního dopoledne byla etapovka – sbírání čtyř různých květů, což na konci října není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Nejrychleji se to podařilo Pomněnce s Hankou.

Hned nato jsme šli na výpravu. Házeli jsme na kládu šátkem tak, aby zůstal viset (vyhrál Standa), dále jsme hráli koulovačku na starém bunkru (vyhrálo družstvo Honza, Pomněnka, Basti, Klokan, Kulik a Frodo). Následovala indiánská předávačka, kdy se první člen družstva snažil naučit určenou básničku dalšího člena, ten dalšího, a tak dále, až poslední odříkal básničku vedoucímu, tak aby v ní neudělal chybu. Výsledek – nejlepšími recitátory byli Medvědi. Básnička se hodila i v další hře, kdy jsme ji psali na papír, a za správné znění bylo dvacet bodů. Pouze pět Lvíčat v ní neudělalo chybu. Uznejte sami, nebylo to úplně jednoduché: Praha, Brno, Liberec, létající koberec. Na koberci sedí pán, a ten pán má dlouhé vousy, a ty vousy nemohou si, nemohou si pomoci, spadnou dolů do noci.

Po svačině následovala další etapovka, úplně poslední, což jsme ale v tu chvíli netušili. Přecházeli jsme „bažinu“ tak, abychom se nedotkli nohou země, jen špalíků, po nichž byla cesta značená. Vyhráli Basti a Monča. Po večeři jsme hráli o bonbóny hru v kostky, jejichž pravidla jsou poměrně komplikovaná, a vzhledem k tomu, že výsledek se nezapočítával do bodového zisku, nebudeme se pouštět do jejich vysvětlování.

Následovala další mafie a po ní jsme šli na kutě.

V neděli ráno nás vzbudil prudký déšť a silný vítr, který ohýbal a vyvracel stromy z kořenů. Pochopitelně jsme se ven nevydali a hráli macháčka, zatímco Tumaj obvolával rodiče s informací, že výprava skončí dříve. Zabalili jsme si věci a zahráli si šprtanou – cvrnkání krabičky sirek, kdy se odlišně bodují jednotlivé strany krabičky po dopadu. Vyhrál Špulda.

Vichřice neustávala, stromy popadaly přes cestu, takže bylo třeba je rozřezat, abychom se dostali domů. Toho se chopil Tumaj s nejsilnějšími Lvíčaty, my ostatní jsme se snažili pomáhat s tím, co jsme zvládli.

Etapovku jsme nedokončili, odjeli jsme domů k rodičům a vítěze bodování Bastiho jsme vyhlásili až druhý den na schůzce v klubovně.

Zapsala Pomněnka

Fotografie najdete zde


tumaj
2018-10-16
počet zobrazení: 28
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0