Posílání polínka po ledu
Posílání polínka po ledu
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
406. výprava Lvíčat
165. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


166. výprava Pavoučků

Bez ohledu na počasí – šli jsme ven

I na druhou výpravu Pavoučků v tomto oddílovém roce nebyla nejlepší předpověď počasí, ale byla přeci jen příznivější než minule. V každém případě jsme se vydali do lesa, jen kdyby začalo hodně pršet, museli bychom opět do klubovny.

Nestalo se! Sice nám párkrát drobounce, opravdu drobounce zapršelo, jednou jsme dokonce i pláštěnky oblékli, ale nevzdali jsme to, takže jsme byli celý den venku.

Co bylo skvělé, že krom Ondry, který dopředu avizoval, že se nezúčastní, přišli všichni ostatní současní Pavoučci, tedy Anička, Sára, Johanka, Týna, Terka, Hugo, Adam, Tomáš, Kryštof i David. A dobře udělali, Hanikulik si totiž připravila program, který uspokojil každého z přítomných. Vedoucí tu byli všichni tři, tedy Hanikulik, Fanda i Tumaj.

Sérii soutěží a her jsme zahájili hned na kraji lesa nošením tenisového míčku na lžíci, kde šlo možná více o šikovnost než o rychlost. Nejrychleji určenou trasou proběhl Adam, který zvítězil v první soutěži dne.

Druhá soutěž byla připravena pro dvojice. Všem soutěžícím byly zavázány oči a úkolem pak bylo dojít podle sluchu k pískajícímu Tumajovi. Tady došlo k malému podvůdku. Jedna dívenka viděla! Jenže ono se to pozná, kdo bourá do různých překážek a kdo se jim evidentně vyhýbá. Tohle všechno jsme si ale vyříkali hned na místě, ona dvojice byla brána jako poslední a hlavně jsme si slíbili, že tohle se již příště nestane!

Následovala oblíbená bojová hra, ve které má každý za úkol vytrhnout kterémukoli soupeři šátek, který je z části zasunutý zezadu za kalhoty. Problém je v tom, že i můj šátek chtějí všichni vytáhnout. Jak již naznačeno, každý tu bojoval proti každému a kdo se stal vítězem, zaznamenal bod a po zisku tří bodů si připsal pořadí. Trochu podle očekávání i tady zvítězil Adam.

Takzvaný člunkový běh bývá často do programu našich výprav zařazován, i když k tomu používáme různé pomůcky. Na nepříliš dlouhé trase bývá rozmístěno kolem pěti předmětů, tentokrát to byly golfové míčky, vzdálené od sebe cirka jeden až dva metry. Soutěžící vyběhne, sebere jeden míček a vrací se s ním za startovní čáru. Pak běží pro druhý, třetí až poslední. Teprve s ním když protne cíl, stopuje se mu čas. A vítěz? No opět Adam.

Došli jsme k silnici, kde byly závory, to aby auta nemohla do lesa, a na jedné z nich jsme uspořádali rovněž tradiční závod. Soutěžící vyběhl, prolezl trojúhelníkovým „otvorem“, běžel na druhý konec závory, to celkem třikrát, než byl v cíli. Vítězstvím v tomto závodě ukončil Adam svoji šňůru pěti prvenství v řadě.

I obrázek vlevo ukazuje, že v tu dobu, naštěstí jen velice krátce, zapršelo. Jak vidno, vyřešili jsme to pláštěnkami.

Poodešli jsme dál od silnice a naobědvali se. Poté jsme určili dva kapitány a ti si k sobě vybrali další čtyři kamarády. Takto vzniklé pětice měly přenosit štafetově celkem šest šišek.

Později jsme došli pod kopec, ne moc prudký, ale pro Pavoučky vhodný na Indiánský fotbal. To každý dostane tenisák a ten má kopáním dopravit do cíle, který je samozřejmě na kopci. Protože tu byl úzký prostor, rozdělili jsme přítomné do dvou skupin, z nichž vždy tři první postoupili do bojů o první až šesté místo, zatímco čtvrtí a pátí bojovali v malém finále o sedmé až desáté místo. Tady konečně někdo překonal Adama a byla to Terka, která ve finálové části suverénně zvítězila.

Při další zastávce jsme vyhodnotili dlouhodobější soutěž, ve které měl každý najít co nejdelší list z jakéhokoli stromu. Povětšinou se jednalo o javor, v jednom případě o jírovec neboli kaštan. Tady byl nejúspěšnější David.

Na stejném místě jsme ještě pořídili společnou fotku a když už jsme měli sundané batohy, nechala Hanikulik nastoupit všechny přítomné Pavoučky podle velikosti a pak vytvořila dvojice – nejvyššího s nejnižším a tak postupně, až vzniklo pět minitýmů. Ty pak měly deset minut na přinášení klacků, které později byly využity na stavbu věžiček na způsob geodetických bodů, což mnozí znají z tábora, tedy dva klacky tak, další napříč, třetí patro jako to první, čtvrté jako druhé a tak dál, dokud stavba nespadla, nebo nebylo porušeno jiné pravidlo. Vítězi se stali Anička s Kryštofem.

Po celou dobu výpravy jsme hráli takovou zvláštní hru – tramvaj, která do jisté míry kopíruje desítku, kterou jsme si také zahráli. U té tramvaje kterýkoli vedoucí v kteroukoli chvíli zvolal: „Tramvaj“ a zdvihl ruku, jako by se držel té tyče u stropu. Kdo tohle zaregistroval, stoupl si za onoho vedoucího se stejně zdviženou rukou. Takhle se řadili všichni ostatní, až zbyl ten poslední. Ten byl zatížen trestným bodem, který mu byl odečten ze základu deseti bodů, které měli na začátku všichni. Pouze Terce, Johance a Aničce nebyl odečten ani jeden bod, neboť pokaždé stihly do naší imaginární tramvaje „nastoupit“.

Vraťme se ale k soutěžím, které nás ještě ten den čekaly. Jako první to byly veverky a kuny. To si veverušky, v tomto případě naši Pavoučci, nanosí hromadu šišek na jedno místo na cestě. Kousek od toho se udělá čára, druhá pak několik desítek metrů dál. Za tu druhou se všechny veverky seřadí. V prostoru mezi čarami operuje kuna – vedoucí. Na pokyn všechny veverky vstoupí do herního pole. V tu chvíli je již kuna může chytat. Kdo je chycen, pro tohle kolo již nehraje. Veverky, které prošly, si vezmou každá jednu šišku a celé se to opakuje: na povel vstoupit do herního pole a snažit se proběhnout okolo kuny, ať mě nechytí. Kdo pronese šišku, získá bod, kterých tentokrát nejvíce (šest) získali shodně Anička, Hugo, Johanka a Kryštof.

Následoval čas na svačinu, po které jsme soutěžili v hodu tenisákem na určené stromy. Od startovního stromu se házelo na první cíl a teprve když jej soutěžící strefil, postoupil k němu a z tohoto místa se snažil zasáhnout další, a tak dál až k poslednímu. Nejrychleji onu trasu absolvoval Tomáš, který měl zřejmě nejlepší mušku ze všech přítomných.

A najednou nám zbyl čas akorát na kratičkou soutěž, ve které se každý pokoušel kopnout míč co nejdále, ale muselo to být na cestu. Tady se znovu prosadil Adam.

Prošli jsme mezi první rozdělovské domky a téměř již za tmy dorazili ke kostelu, kde jsme se před necelými devíti hodinami setkali. Tumaj nás ještě seznámil se skutečností, kdo kolik dnes nashromáždil bodů do hodnocení jednotlivců, a nejúspěšnějšímu Adamovi předal důkaz.

Počasí nám nakonec přeci jen docela přálo, pouze krátce před polednem ten malý deštík. Jenže my byli připraveni a tu chviličku jsme to přežili v pláštěnkách. V každém případě jsme v lesích v okolí našeho města prožili další celodenní výpravu plnou soutěžení, plnou roztodivné zábavy. A ještě jednou zopakuji, že jsme byli bez jednoho všichni.


tumaj
2020-01-13
počet zobrazení: 137
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0