Cesta od vlaku
Cesta od vlaku
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


417. výprava Lvíčat

Zimní, spíše ale skoro jarní výprava Lvíčat

Jak na Nový rok, tak po celý rok, a proto jsme se před rozdělovským kostelem, co nejrychleji to bylo možné, sešli na naši první výpravu v roce 2022.

Ten den vyšlo opravdu nádherné počasí, doprovázelo nás i sluníčko. Na sobotní výpravu dorazilo dvanáct Lvíčat a tři vedoucí. Dnešní program měla Pomněnka a tak jsme se dle jejího pokynu vydali směr Zvoneček.

Před železničním mostem na konci Kladna se nás Pomněnka zeptala na prémiovou otázku, jaké číslo výpravy je. Takže ten, kdo předtím nedával pozor, musel jen tipovat. Správná odpověď byla, že je dnes 417. výprava Lvíčat.

Další úkol za prémiové body byl stanoven, že jsme měli počítat, kolik lidí projde okolo nás až do oběda, tudíž jsme museli dávat pozor celou cestu.

Prošli jsme pod mostem a pokračovali dál. Na sobotní výpravu jsme se rozdělili do dvojic. Dvojice byly následující: Bonbon a Johanka, Klokan a Matěj, Mates a Tomáš, Karel (Ryba) a Anička, Kvítek a Honza a poslední skupinu tvořila Kája s Týnou.

Následovala tedy první soutěž ve dvojicích. Naším úkolem bylo běžet pozadu a dostat se od startovní čáry k cíli. Byla tři kola a počítal se lepší čas. Tuto soutěž vyhrála dvojice Mates a Tomáš.

Na tom stejném místě jsme měli každý z nás do svého šátku nasbírat co nejvíce smrkových šišek v intervalu pěti minut. Po pěti minutách se všichni vrátili s naplněnými šátky. Vydali jsme se o kus dál. Cestou z různých šátků vypadávaly šišky na zem. Někomu to nevadilo, někdo vypadlé šišky sbíral a dával si je k sobě.

Vedle cesty v lesíku bylo dáno za úkol spočítat nasbírané šišky. Což byla také soutěž a tu vyhrála dvojice Bonbon s Johankou, které měly okolo dvou set dvaceti smrkových šišek. Také jsme měli najít nejdelší šišku, a kdo ji má, vyhrává? Nejenom to. Každý tým si zhodnotil svoje šišky a vybral vždy takovou šišku, o které si myslel, že nebude jinou šiškou překonána. Tak například - nejvíc hrbolatější, nejvíc smolnatější nebo nejvíc špinavá. Jeden z týmů dal Pomněnce šišku porostlou houbami a ostatní týmy hledaly ve svých zásobách co nejvíc houbovitou. Pokud byla překonána ta základní, obdržel tým bod. Jedinečných šišek bylo šest, tak jako týmů, a to - nejvíc zmrzlá, špinavá, křivá, porostlá houbami, hrbolatá a nejvíc měkká. V téhle soutěži se nejvíce dařilo Káje a Týně. Na stejném místě skončily tři týmy, kterým se tedy musel dát rozstřel, a to kdo měl šišku nejsmolnatější a nejdelší. Poslední se tak umístili Klokan a Matěj.

Následovalo lámání šišek na poloviny za co nejkratší dobu nalámat dvacet šišek. Pár lidí si na to nesundalo rukavice, takže jim to šlo o hodně hůř. Prvenství se ujala dvojice Johanky a Bonbona.

Had ze šišek bez mezer a za co nejkratší čas? To přesně měly za úkol dvojice. Některé dvojice měly ve svém hadovi mezery, takže bylo jasné, že neskončí první. Nejrychlejším časem zvítězil tým Bonbona a Johanky, ale jejich had nebyl nejdelší. Nejdelšího hada ze smrkových šišek měl Kvítek s Honzou.

Stále jsme na štěrkové cestě, kde se odehraje další soutěž. Spočívala v co nejdelším hodu smrkovou šiškou. Ovšem tak, aby hozená šiška zůstala na cestě. Byla tři kola a nejvíce se dařilo Matesovi.

Šišky jsme nechali šiškami a vyrazili jsme dál. Na rovnou cestu. Ze začátku to vypadalo, že procházejících lidí bude hodně málo, ale opak byl pravdou. Nacházeli jsme se u Doks, kde tam ten den zrovna běhali nějací sportovci. Běželo jich kolem nás minimálně dvacet.

Další soutěž na dvojice byla od čáry hodit kamarádovi tenisák. Když tenisák chytil, tak se místo chycení označilo, tenisák se hodil zpět kamarádovi na čáru. Ten musel také chytit, protože jinak by se místo nezapočítalo. To se povedlo nejlépe dvojici Mates s Tomášem.

Ve vymezeném poli s rozházenými číslicemi od jedné do sta jsme pokračovali další soutěží. Naším úkolem bylo různými početními operacemi se dostat k zadanému číslu. Desítku jsme tak mohli splnit součtem 6 a 4, nebo násobením 2 x 5. Pár čísel se vystřídalo a konečné číslo bylo 15263. Musím říct, že to trvalo hodně dlouho, než někdo dal přesně dohromady toto číslo, protože číslice, které jsme použili v předchozích kolech, nám zkrátka chyběly. To strašně dlouhé číslo se přece jenom podařilo dopočítat dvojici Kvítek a Honzik.

Protože nám vysvitlo sluníčko, tak jsme se vydali na kraj lesa k louce. Ještě před obědem se nás zeptala Pomněnka na naši prémiovou otázku. Kolik že lidí jsme to za dnešek potkali? Trefila se Anička: čtyřicet sedm lidí.

Naše prázdné žaludky se už hlásily a žádaly si své. Po jejich naplnění jsme se vydali směrem k silnici. Cestou jsme zahráli koulovačku v týmech. Nebyla to ale obyčejná koulovačka, jmenovala se totiž Na lovce a zvěř. Zvěř měla za úkol se vyhýbat střelám - utíkat. Lovci měli kulivo a strefovali se do zvěře. Stopoval se čas a kdo nejrychleji vybil zvěř, vyhrál. Týmy se seřadily takto: Ryba, Bonbon, Kája, Anička, Honzik a Tomáš.

Ve stejném vyznačeném místě jsme si zahráli další soutěž. Koulovačka ve dvojicích, ale s jednou nevýhodou, a to, že dvojice měla svázané dvě ruce k sobě. Každý tak mohl házet jen jednou rukou. Že je to náročné? Tak jsme to přesně hráli. Byla tři kola, jejichž pořadí se sčítala. Po třech kolech vyhrála dvojice Bonbon a Johanka. My jsme se už vraceli zpátky ke kostelu, ale na louce u Doks jsme si zahráli trošku komplikovanější soutěž na dva týmy. Každý tým měl tři druhy hráčů, jednoho krále, jednoho šaška a zbytek byli poddaní. Úkolem bylo vzájemné vybití krále. Poddaní se mohou pohybovat a nahrávat si a musí vybít krále z druhého týmu. Šašek nemůže házet ani chytat míč, ovšem nemůže být vybit. To znamená, že může dobře bránit krále. Poddaní obou týmů se ale mohou vybíjet navzájem. Vybitý hráč si sedá do dřepu a po nahrávce vlastního spoluhráče je zpět ve hře. Král se snaží vyhýbat. Když je vybit, druhý tým dostává bod a hra končí. Hrálo se na pět kol. Bylo to napínavé, ale tým Kvítka, tvořený Johankou, Matesem, Týnou, Klokanem a Matějem, vyhrál.

Poté jsme se společně vyfotili a došli ke kostelu. Cestou nám ještě zbýval čas, a tak jsme si zahráli netradiční liščí oháňky. Místo liščího ohonu, kterým je vždy šátek za pasem, nám tentokrát posloužila čepice na hlavě. Soupeř se snaží sundat protihráči čepici. Tuhle poslední soutěž vyhrál suverénně Kvítek. Byla to poměrně dramatická podívaná, takzvaně hlava nehlava, vlasy nevlasy.

Teď byl už opravdu čas dojít ke kostelu, kde jsme zakončili naši výpravu. Za celou výpravu se bodově vedlo nejlépe Johance, která tak získala první místo.

Bonbón

Fotografie jsou kliknete-li sem


tumaj
2022-02-20
počet zobrazení: 195
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0